Hodným holkám se špatně rodí

Když jsem byla malá, často mi říkali, abych byla hodná holčička. Možná jste to samy zažily. Znamenalo to dělej to, co se od tebe očekává, snaž se všem zavděčit. Nikoho neobtěžuj a hlavně mlč. A kdybys náhodou věci viděla nebo cítila jinak než ostatní, rozhodně to neříkej nahlas!

Zkrátka hodná holka nemůže být sama sebou, protože projevovat své potřeby a emoce se považuje za sobecké.

Každé dítě přirozeně touží ze všeho nejvíc po lásce a přijetí. Taková malá holčička nemá moc na výběr, když jí její okolí dává najevo, že když nebude hodná a poddajná, tak si lásku a přijetí nezaslouží.

Na to, jak moc jsme v dnešní době pokrokové a emancipované, jsme podle mého názoru pořád příliš zvyklé přizpůsobovat se očekávání okolí. A protože jsme v takovém prostředí vyrostly (naše maminky a babičky byly pravděpodobně taky hodné holčičky), ani v dospělosti pak často pořádně nevíme, kdo vlastně doopravdy jsme.

Alespoň já to dlouho nevěděla. V naučených vzorcích jsem stále naplňovala očekávání rodičů, učitelů, partnerů a zaměstnavatelů, aniž by mě vůbec napadlo se zastavit a vnímat sama sebe a svoje potřeby. A fakt je, že i kdyby mě to nakrásně napadlo, stejně bych to ani neuměla. Trvalo mi roky, než jsem se naučila slyšet svůj vnitřní hlas a řídit se jím.

Když jsem ho konečně objevila, myslela jsem si, že mám vyhráno. Ale další výzva byla ustát reakce okolí na to, že už nejsem za každou cenu ta hodná, vždy ochotná, milá a obětavá.

Než jsem se našla, stálo mě to spoustu přešlapů. Neuměla jsem se svými emocemi zacházet. Byly příliš dlouho potlačované, takže když jsem jim začala nadzvedávat pokličku, občas prostě vybublaly nekontrolovaně ven.

Pravdou je, že ani to jsem se nenaučila ze dne na den. Učím se to dodnes a myslím, že jestli ten proces někdy dokončím, pak to bude možná až mi bude osmdesát. Ale nevadí mi to, protože s každou slupkou hodné holky, kterou odkládám, odkrývám další kousek sebe.

Důkazem toho, že mě stále čeká ještě hodně práce, byl porod mé dcery. Předpokladem přirozeného porodu (a já moc toužila porodit přirozeně) je schopnost uvolnit se, odevzdat se porodnímu procesu (ne personálu porodnice!) a dovolit si dělat věci, které hodná holka rozhodně nedělá. Vyjednat si prostředí, které mi vyhovuje, křičet a hekat, roztahovat nohy před tolika cizími lidmi, ztratit kontrolu….

Neříkám, že to je ten jediný a pravý důvod proč jsem po osmnácti hodinách kontrakcí skončila na císaři, ale určitě mi ta hodná holka uvnitř mně můj porod ani trochu neulehčila.  Zkrátka hodným holkám se špatně rodí.

Daniela Machová
Věnuji se rehabilitaci žen po císařském řezu. Jsem zkušená fyzioterapeutka a zároveň i žena po císaři, které traumatický porodní zážitek a následné zdravotní komplikace pomohly nalézt klíč k vlastnímu zdraví, vnitřní síle a sebelásce. Díky tomu dnes učím ostatní ženy, jak se po porodu císařským řezem co nejrychleji a nejšetrněji zotavit. Celý můj příběh si přečtěte zde>>. Jsem autorkou eBooku Jak pečovat o jizvu po císaři>> a momentálně pro Vás připravuji videokurz Manuál pro ženy po císaři>>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.