Varování pro všechny mámy

Už dlouhé roky mi leží na srdci jedna věc. A protože se s ní ve své praxi setkávám až příliš často, už jsem si řekla DOST. Takhle to přece dál nejde.

STŘIH. Prosinec 2011.

Žena, asi padesátiletá vchází do ordinace. Je docela hezky oblečená a zdvořile se usmívá, ale hned ode dveří se mi na ní něco nezdá. Čiší z ní jakási šeď. Ne zvenku, ale zevnitř. Když se rozpovídá o svých obtížích, pomalu to nestíhám ani zapisovat. Bolí ji totiž vlastně skoro všechno. Sama uznává, že běžný pohyb už je pro ni spíš utrpením. Je vyčerpaná, bez energie, bez radosti ze života.

Postupně odkládá usměvavou masku a kouká na mě trochu smutnýma očima.

Rozpovídává se o dětech, pro které žila posledních pětadvacet let a které už vyletěly z hnízda a nemají na ni čas. Taky o práci, která ji nebaví, o manželství, které vyčpělo už příliš dávno. Koníčky nemá, těch se vzdala, když se narodily děti a nikdy se k nim nevrátila. Sport v jejím stavu nepřichází v úvahu a přátelé se za ta léta někam vytratili, zbylo pár podobně zoufalých kamarádek.

Když ji vyšetřuji, nestačím se divit v jak zanedbaném stavu její tělo je. Má nadváhu, její svaly jsou buď příliš povolené nebo příliš ztuhlé, její klouby ošklivě přetížené. A já si v duchu říkám…

JAK TO MOHLA NECHAT ZAJÍT TAK DALEKO?

PROČ SE SEBOU UŽ DÁVNO NĚCO NEUDĚLALA? 

Nejhorší na tom je, že tahle žena zdaleka není jediná. Takových mám každý den několik. Je to jako ženská civilizační choroba středního věku – únava životem, vyčerpání, vyhoření.

STŘIH  Duben 2016. 

Pláču. Už nemůžu. Dělám všechno, jak nejlíp umím, ale pořád mám pocit, že to nestačí. Já i moje malá dcera máme od porodu zdravotní problémy a ona se k tomu v noci často budí. Budím se s ní, kojím jak o život. Jsem nevyspalá, až to bolí, ale vydržím. Musím, ona mě přece potřebuje.

Mám kruhy pod očima, vlasy dlouho nestříhané, bledou pleť, na sobě tepláky. Jediné, co mě zajímá, je se pořádně vyspat. Jenže se mi to nějak nedaří.

Přátele jsem od porodu neviděla, jen sem tam nějakou podobně unavenou maminku od dětí. Taky jsem neviděla jediný film, nepřečetla jedinou knihu, nic neušila, nevyrobila jediný pár náušnic, nešla běhat ani plavat. Sem tam jsem se zmohla na trochu domácí jógy, ale na víc jsem prostě nenašla energii.

Chabě se uklidňuji: „Vydrž, časem bude líp.“

Jenže, opravdu bude? 

Zkouším si představit, co mě asi do budoucna čeká. Druhé dítě, školka, škola, práce, nakoupit, uvařit, uklidit…. Aha, takže ono možná bude spíš hůř.

Asi ne náhodou jsem si několikrát vzpomněla na všechny ty ženy, nad kterými jsem kdysi v ordinaci nechápavě kroutila hlavou. Jak to mohly nechat dojít tak daleko? Už tomu asi rozumím. Jestli ono to náhodou celé nezačíná právě tam, kde jsem teď já…..

STŘIH Září 2017.

Dcera je zdravá a mnohem lépe spí, já už se taky celkem solidně vyspím. Musím se hlídat, ale už nemám kruhy pod očima, o vlasy se starám, čtu knížky, koukám na filmy, chodím mezi lidi, pravidelně sportuji a cvičím jógu.

Dokonce mi zbývá energie i na práci, která mě moc baví.

Na lehátku mi leží mladá žena po dvou císařích. Přišla na terapii jizvy. Ošetřuji ji kraniosakrální terapií a hned jak se naladím na její systém, je to tu zas. To, s čím setkávám u většiny žen – maminek, které ke mně přijdou na terapii.

Její tělo jako by se mi pod rukama chtělo schoulit do klubíčka. Jako by chtělo zaujmout fetální polohu a prostě jen existovat. Nic nemuset, jen ODPOČÍVAT. Je to velmi silné.

Její organismus volá o pomoc. „Už nechci, už nemůžu! Jsem vyčerpaný, jedu z rezerv!“ Já to „slyším“, ale ona to nevnímá. Možná to někde v koutku duše ví, ale má pocit, že si v tom kolotoči prostě nemůže dovolit tomu hlasu naslouchat. Je totiž máma dvou dětí a ty jsou pro ni na prvním místě.

V duchu ji vidím jako padesátiletou, jak vstupuje do mé ordinace. Má vyhaslé oči, šedou pleť, nadváhu a všechno ji bolí…..

Daniela Machová
Věnuji se rehabilitaci žen po císařském řezu. Jsem zkušená fyzioterapeutka a zároveň i žena po císaři, které traumatický porodní zážitek a následné zdravotní komplikace pomohly nalézt klíč k vlastnímu zdraví, vnitřní síle a sebelásce. Díky tomu dnes učím ostatní ženy, jak se po porodu císařským řezem co nejrychleji a nejšetrněji zotavit. Celý můj příběh si přečtěte zde>>. Jsem autorkou eBooku Jak pečovat o jizvu po císaři>> a momentálně pro Vás připravuji videokurz Manuál pro ženy po císaři>>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.