Zamilujte se do svého dítěte aneb jak dohnat ztracený bonding

Známý francouzský porodník Michel Odent v jedné své knize zmiňuje, že samice savců, které porodily císařem, si svých mláďat nevšímají. Nemají k nim vztah. Takhle to má nastavené příroda. To mě nutí přemýšlet nad tím, jak to pak teda má taková samice člověka.

Za sebe rozhodně můžu říct, že pro mě nebylo lehké se na dceru napojit. Byla sice zdravá, krásná a sladká, ale zejména zpočátku většinu času jaksi vzdálená, jakoby cizí. Pečovala jsem o ni tak trochu automaticky a lásky, štěstí a uspokojení byly jen krátké záblesky.

Těžko říct do jaké míry v tom hrálo roli mé vlastní rozpoložení (byla jsem emocemi roztříštěná na tisíc kousků), na druhou stranu se zdráhám uvěřit, že existuje žena, kterou císařský řez vůbec nijak nepoznamenal, byť na nevědomé úrovni. 

Oxytocin, hormon lásky, se během přirozeného porodu a po hlavně něm uvolňuje doslova v koňských dávkách a tím zajišťuje navázání silné vazby mezi matkou a dítětem. My, co jsme si tu koňskou dávku užít nemohly (ten umělý to neumí), si ji musíme postupně vytvořit. Jinými slovy si ji musíme tak trochu odpracovat.

Když mi tohle všechno došlo, jala jsem se nacházet způsoby jak se do své malé co nejvíc zamilovat.

Nebyla to cesta lehká, ale rozhodně stála za to a nutno podotknout, že zdaleka není u konce. Někdy mám pocit, že narušený porodní proces a poporodní separace se s námi tak trochu potáhnou celý život. Jindy si ale gratuluji, jak hezký vztah s dcerou mám a užívám si každou minutu.

 

Tady jsou moje osvědčené zamilovávací tipy:

KOJTE

Spousta lidí si dodnes myslí, že kojení je o jídle. Ano, je, ale tak z 50%. Pak je taky hodně o kontaktu, blízkosti, pocitu bezpečí a lásky, které jsou blahodárné pro obě zúčastněné strany. Pravdou je, že tohle jsem pochopila, až když jsem sama začala kojit. A pokud nekojíte, nezoufejte. Své dítě krmte v náručí,  láskyplně a s plnou pozorností a to do té doby, než bude umět jíst samo. A až samo jíst začne, stolujte společně, při jídle buďte vědomá a udržujte „společenský“ kontakt.

MAZLETE SE

Mazlení, chování, pusinkování, hlazení, masírování, nošení v šátku atd. Fyzický kontakt je jednou ze základních životních potřeb a u malého dítěte ho nikdy není dost, o to víc, že ho nedostalo v prvních hodinách života. Na jedné z přednášek na vysoké škole jsme se učili, že kdyby malé miminko mělo naplněné všechny potřeby, ale nemělo by žádný fyzický kontakt, tak by zemřelo. Tak moc je kontakt důležitý.

SPĚTE SPOLEČNĚ

Zdá se to nemožné, ale miminko cítí, jestli jste poblíž nebo ne, a to i ve spánku. A přesto, že to nemusí dávat najevo, tak to v něm vyvolá adekvátní emoce. Mluvím hlavně o strachu. A ten se v tak útlém věku umí v člověku pořádně usídlit.

Strach je jednou z hlavních emocí, která ovládá dnešní společnost a není se čemu divit. Dříve se miminka nechávala jak se říká vyřvat a často byla o samotě celé hodiny a to od prvního dne. Zažila jsem si ten pocit v regresi a měla jsem takový strach, že mě až fyzicky bolel. Jenže já věřím, že to může být i jinak a že celá společnost se může změnit. Třeba právě tím, že budou rodiče spát svým dětem nablízku.

DÍVEJTE SE DO OČÍ

Některé maminky popisují první pohled do očí svého dítěte jako velký třesk. Jako by se miminku v očích zračil celý vesmír. A on se tam zračí i dál, jen ta síla momentu už není tak intenzivní, tak to tolik nevnímáme. Děti mají neskutečně silný pohled, jejich oči jsou čisté a upřímné. Proto je možná pro mnoho lidí mnohem snazší se do nich nedívat, jako by se v nich totiž zrcadlily věci, které vidět nechtějí.

Ruku na srdce, kdy jste se naposledy podívala pozorně do očí svého dítěte? Já vždycky úplně roztaju, mé svaly se uvolní, vědomí se rozšíří a mám pocit, jakoby se celý svět na chvíli zastavil. Do dceřiných očí se dívám moc ráda, vidím v nich moudrost přírody, kterou sama v sobě vnímám už jen zastřeně.

NASLOUCHEJTE

Taky vás tak rozčiluje, když se snažíte někomu něco říct a on vás neposlouchá? Představte si pak frustraci dítěte! Často s dětmi zacházíme jako s méněcennými, méně schopnými, méně lidmi, aniž bychom si to uvědomovaly (ovšem nejen my ženy) a to právě tím, že je dostatečně neposloucháme. (Jen si nemyslete, já se taky často přistihnu.) Trpělivým nasloucháním podpoříme vzájemné pouto, posílíme dětské sebevědomí, jeho důvěru k nám a zároveň i jeho ochotu na oplátku naslouchat zas nám.

POZORUJTE

Každý chce v životě vidět zázraky, ale jen málokdo je ochoten se zastavit a opravdu je vidět. Naše děti jsou takové zázraky. Jejich tichým a vědomým pozorováním si dáváme šanci ten zázrak uvidět, prožít, obdivovat a stát se jeho součástí. Už jen když tohle píšu, tak cítím lásku a štěstí a těším se až se dcera vzbudí a já se zas budu moci na chvíli ponořit do jejího čistého světa.

SPOLEČNÝ ČAS PROŽÍVEJTE VĚDOMĚ

Tenhle tip mám od Naomi Aldort. Moc jejích rad si nepamatuji, ale tahle mi uvízla v paměti právě proto, že když jsem ji vyzkoušela, žasla jsem jak moc funguje. Stačí klidně 10 minut společného hraní, tvoření, vaření nebo věšení prádla a zázrak je tu. Čím víc věcí budete dělat společně, tím blíž si budete a tím víc se bude vaše dítě cítit přijímané a plnohodnotné. Platí to i pro ty nejmenší děti, ty se mohou krásně zapojit z náruče, šátku nebo nosítka.

Moje dcera například sama začala z vlastní iniciativy se mnou věšet prádlo asi v roce a dělá to ráda dodnes. Mně to dělá radost a přestože jsou její pokusy spíš legrační než užitečné, mívám  z toho blažený pocit. A když zrovna dítě nechce „pomáhat“, hrajte jeho hru, dělejte co jeho baví. Na chvíli, s plným soustředěním se taky staňte dítětem. Buďte s ním, ne jen vedle něj.

SMĚJTE SE SPOLU

Objevujte věci a denně zařazujte činnosti, které vás i vaše dítě rozesmějí. U nás je to lechtání, hra na schovávanou s velikým baf na konci, skákání na posteli nebo třeba jen to, když se smějeme s mužem něčemu my. Dceru to většinou zaujme a pobaví taky a tím se spustí lavina smíchu. Je to legrace a úžasně nás to spojuje.

NAPOJTE  SE SAMA NA SEBE

Tento bod je v podstatě základem pro ty výše zmíněné. Znát sama sebe, respektovat se se všemi dobrými i temnějšími stránkami, dovolit si být emocionální, unavená, nedokonalá, aniž byste se za to soudila. Ono to všechno totiž vaše dítě vnímá a pokud to potlačujete, je z toho zmatené a zároveň se tím učí, že být samo sebou je v nepořádku.

Až opravdové napojení se na vlastní nitro vám dovolí hluboké napojení na vaše dítě. A hluboký láskyplný vztah s vlastním dítětem rozhodně stojí za to podívat se do očí svým nedokonalostem a temným stránkám.

Uznávám, že to není úplně snadné a vyžaduje to určité nasazení. Ovšem můžu vám garantovat, že výsledky na sebe nenechají dlouho čekat a že váš vztah s dítětem pro vás získá úplně nový rozměr.

A ještě bonusový tip! Vědomě NASÁVEJTE JEHO VŮNI.  Do někoho, kdo vám voní, se od přírody zamilujete automaticky. A je jasné, že vaše děťátko vám zaručeně voní nejvíc na světě 🙂

Daniela Machová
Věnuji se rehabilitaci žen po císařském řezu. Jsem zkušená fyzioterapeutka a zároveň i žena po císaři, které traumatický porodní zážitek a následné zdravotní komplikace pomohly nalézt klíč k vlastnímu zdraví, vnitřní síle a sebelásce. Díky tomu dnes učím ostatní ženy, jak se po porodu císařským řezem co nejrychleji a nejšetrněji zotavit. Celý můj příběh si přečtěte zde>>. Jsem autorkou eBooku Jak pečovat o jizvu po císaři>> a momentálně pro Vás připravuji videokurz Manuál pro ženy po císaři>>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.