Můj příběh

Sama sebou

Jsem žena jako vy, obyčejná a zároveň jedinečná. Jsem jedna z vás a vy, která právě čtete tyto řádky, jste jedna z nás. Jsme ženy po císaři. Přestože se naše příběhy liší, to hlavní mají společné.

Mně císař změnil život. Byl nečekaný a stal se jedním z mých životních milníků. Obrátil můj poklidný život naruby, zřejmě abych při jeho pracném navracení zpět dostala příležitost nalézt novou rovnováhu a objevit sama sebe.

Dnes jsem za tu zkušenost vděčná. Dala mi mnohem víc, než mi sebrala. 

Díky císaři mám malou dceru, která mě od prvního dne inspiruje žít v přítomném okamžiku a naslouchat svému srdci.

Už neplánuji, nestresuji se a nespěchám.

Můj porodní zážitek (2015)

Ležela jsem na sále, operace právě začala a mně tak pracovaly nervy, že jsem se nekontrolovatelně třásla. Tedy alespoň na těch částech těla, které se  třást mohly. Hlasitě jsem vzlykala a na první pohled muselo být vidět, že jsem naprosto na dně. Byla jsem vyčerpaná po osmnácti hodinách kontrakcí, zklamaná z toho, že jsem skončila na císaři a hlavně jsem se neskutečně bála o život svého dítěte.

Obrovsky by mi tehdy pomohlo, kdybych věděla, že tam na to nejsem sama. Že je tam někdo se mnou, kdo mě lidsky podpoří, kdo mi stiskne ruku a třeba jen očima naznačí, že všechno bude v pořádku. To bych každopádně měla v takové situaci tendenci udělat já.

Jenže místo toho jsem z jedné strany vnímala duchem nepřítomný pohled zřejmě již vyhořelé anestezioložky a z druhé strany ke mně mlhavě doléhal rozhovor dvou sester stojících u mé hlavy. A hádejte, o čem se bavily?! O vánočním cukroví! Bezstarostně, vesele, nerušeně.

Zkušenost z oddělení šestinedělí nebyla o moc příjemnější. Chovali se jako by miminko nebylo moje, ale jejich a oni mi ho z milosti jen půjčovali. Nekonečné příkazy, zákazy, nadřazenost a lhostejnost. Připadala jsem si, jako by mě okradli o poslední zbytky vlastní vůle, ale síla bránit se prostě nebyla.

Konečně doma

Po návratu domů přišla úleva, ale netrvala dlouho. Snažila jsem se fungovat co nejnormálněji, ale bylo mi čím dál hůř. Měla jsem pocity smutku, osamění a nepochopení okolí. Často se mi chtělo plakat, ale já si plakat nedovolila. Nevěděla jsem, jak se se všemi těmi bolestivými emocemi vyrovnat.

A jak to tak bývá, k bolavé duši se záhy přidaly zdravotní problémy - zažívací potíže, kvasinková infekce, ekzém, bolesti zad a hlavy, vyčerpání.

Moje jizva byla ošklivě sešitá, na mém jinak štíhlém břiše tvořila nevzhledné boule a přes moji odbornou péči se zlepšovala jen velmi pomalu. Tehdy jsem nechápala proč. Dnes už vím, že to bylo proto, že jsem ji nepřijala. Nenáviděla jsem ji. Byla pro mě fyzickým otiskem mé neschopnosti porodit.

Časem se objevily zdravotní problémy i u dcery. Průjmy, ekzém po těle a pod plenkou až do krve. Rvalo mi to srdce, ale trvalo pár měsíců, než mi to došlo. Když nejsem v pohodě a zdravá  já, nebude v pohodě a zdravá ani moje dcera!

Cesta k uzdravení

Čínská medicína, homeopatie, regrese, kraniosakrální terapie, meditace, sdílení a podpora v ženských kruzích. Tudy vedla moje cesta k uzdravení. Dceru jsem nijak neléčila, uzdravila se sama jen tím, že já jsem se dostala do pohody.

Byl to náročný a bolestivý proces, ale dovedl mě k přijetí a zahojení toho, co jsem prožila a vlastně ještě mnohem dál. Také mi pomohl pochopit, že věci se nedějí náhodou a že jsem tohle všechno prostě měla prožít, abych našla zas další kousek sebe a stala se pohodovější ženou a maminkou.

Jsem tu pro vás

Jako terapeutka vím, jak je pro pacienty důležitá podpora a dostatek informací. Maminkám po císaři se nedostává ani jednoho, to jsem zažila na vlastní kůži.

Proto jsem se rozhodla pro vás vytvořit tento web, kde potřebné informace a podporu naleznete.

VBAC (2018)

V roce 2018 se mi narodilo druhé dítě - syn. Připravovala jsem se na všechny možné varianty, ale zároveň jsem hluboko uvnitř věřila, že dokážu porodit přirozeně. Ani tentokrát to nebyl porod bez komplikací a já chvílemi ztrácela naději, ale to zdá se prostě k porodu patří. Syn se nakonec opravdu narodil vaginálně bez zbytečných zásahů a za úžasné podpory personálu v té stejné porodnici jako moje dcera. Jsem vděčná, že se mi podařilo zahojit trápení z prvního porodu, otevřít srdce i mysl a nechat k sobě přijít tak nádhernou zkušenost jakou je přirozený porod.